Stránky pro všechny chovatele, majitele a kamarády psů

Basenji

                 V tomto čísle Vám představujeme tajuplné a v České republice zatím nepříliš rozšířené plemeno Basenji. V úvodu Vám povíme něco o jeho historii, dozvíte se, co je pro toto plemeno typické i nějaké zajímavosti, kterými se odlišují od ostatních plemen psů. A na závěr povídání o basenji si můžete přečíst jací jsou basenži doopravdy a jak se s nimi žije.

 

 

Historie plemene

 

             Základem evropského a amerického chovu plemene basenji byli psi z oblasti střední Afriky, či spíše z oblasti Kongo. Toto plemeno je velmi staré, nejtarší vyobrazení psů tohoto typu pocházejí již z Egypta, z hrobů IV. dynastie z Cheopsovy pyramidy. Ačkoli první psi, kteří byli dovezeni do Evropy, pocházejí z Konga, psi odpovídající stejnému popisu se vyskytují po celé Africe. Zde byli a jsou používáni domorodými africkými kmeny k lovu. Psům se kolem krku věší dřevěný zvonek, který plaší zvěř a zároveň ukazuje lovcům jejich tichý pohyb.

             Jedna z prvních zpráv o basenji pochází z roku 1869, kdy německý afrikanista G. Schweinfurth líčí své cesty po Africe a popisuje psy kmene Niam Niam. V roce 1895 byli tito psi předvedeni na výstave Cruft´s Dog Show jako „afričtí bušoví psi“ a vzbudili zde velký rozruch. Bohužel všichni tito psi však pošli na psinku.

             Až do roku 1923 pak nebylo v Evropě o basenji slyšet. V roce 1923 přivezla šest těchto psů do Anglie lady Hellen Nuttigová, ale všichni psi opět pošli, tentokráte na následky očkování proti psince. Chov basenji zahájila v Anglii v roce 1937 Olivia Burnová, která jich několik získala od konžských Pygmejů. Další chovatelkou, která se podílela na rozšíření tohoto plemene byla slečna Tudorová, která se svou fenkou Amatangazi ze Súdánu podstatně ovlivnila chov basenji v Anglii.

             U nás zatím není basenji příliš rozšířen, ale plemeno si získává stále větší oblibu. Je to původní plemeno, jehož domestikace v Evropských podmínkách je teprve v počátcích.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Plemena

Standard plemene

 

Země původu: střední Afrika

Patronát: Velká Británie

Datum zveřejnění originálu platného standardu: 25.11.1999

Využití: lovecký pes, společník

 

Klasifikace FCI: skupina 5 – špicové a primitivní plemena, sekce 6 primitivní plemeno. Bez pracovní zkoušky.

 

 

Celkový vzhled: Lehce stavěné zvíře jemných kostí a aristokratického vzhledu. Dlouhé končetiny v poměru k velikosti těla. Vždy vyrovnaný, ostražitý a inteligentní. Na výrazně klenutém krku se hrdě nese vráščitá hlava se vztyčenýma ušima. Hluboký hrudník přechází nahoru ve výraznou linii pasu. Ocas pevně stočený. Celkový dojem dává obraz psa s dobrými proporcemi a gazelí elegancí.

Důležitá proporce: Vzdálenost od vrchou týlního hrbolu ke stopu je o trochu větší než vzdálenost od stopu ke špičce nosu.

Chování/povaha: neštěká; ale není němý. Vydává svůj osobitý zvuk v podobě směsice jakéhosi smíchu a jódlování. Pozoruhodný je svojí čistotností v každém směru. Inteligentní, samostatné, ale láskyplné a ostražité plemeno. Může být rezervovaný k cizím lidem.

Hlava: Na čele se při vztyčení uší vytvářejí jemné a četné vrásky; vrásky po stranách jsou žádoucí, avšak ne přehnaně, aby nevytvářely laloky. U štěňat jsou vrásky více zřetelné, ale ne až tolik u tříbarevných, z důvodu nedostatku stínování.

Oblast lebeční:

Lebka: plochá, dobře formovaná a středně široká zužující se směrem k čenichu. Postranní linie lebky se pozvolna zužují směrem k tlamě, čímž vynikají hladké linie lící.

Stop: nepatrný

Oblast lícní:

Nos: Černý čenich je žádoucí.

Čelisti/zuby: silné čelisti s perfektním a pravidelným nůžkovým skusem; tzn. hrní zuby těsně překrývají spodní zuby a zuby jsou do čelisti zasazeny kolmo.

Oči: tmavé, mandlového tvaru; šikmo posazené, zahleděné do dálky a spíše nevyzpytatelného výrazu.

Uši: malé, zašpičatělé, vzpřímené a lehce připomínající kapuci, jemné struktury, posazené dost v předu na temeni hlavy; špička ucha je blíže ke středu lebky než zevní bod kořene ucha.

Krk: silný a přiměřeně dlouhý, nikoli tlustý. Dobře klenutý a u hrdla mírně plnější s elegantním obloukem zvýrazňujícím klenutí. Dobře posazený mezi rameny, čímž podporuje hrdé držení hlavy.

Trup: v rovnováze.

Hřbet: krátký, rovný.

Bedra: krátká.

Hruď: hluboký hrudník, žebra dobře pružná, hluboká a oválná.

Spodní linie: přechází nahoru ve výrazný pas.

Ocas: vysoko posazený s tím, že hýžďový oblouk pánve přesahuje kořen ocasu. To dodává mohutnější vzhled pánevním končetiným. Je pevně stočený nad páteří a leží blízko stehna. Je zatočený buď jednou nebo dvakrát.

Končetiny:

Hrudní končetiny: jsou rovné, jemných kostí.  Jsou rovnoběžné až k zemi, a tím vytváří předek střední velikosti.

Ramena: dosti položená vzadu, svalnatá, ne však příliš.

Lokty: přiléhají k hrudníku. Při pohledu zepředu jsou lokty v jedné linii se žebry.

Předloktí: velmi dlouhá.

Záprstí: dobrá délka, rovná ohebná.

Pánevní končetiny: silné a svalnaté.

Kolenní kloub: mírně pokrčený

Stehno: dlouhé

Plemena

Hlezna: přiměřeně úhlená, nejsou ani vybočená ani vbočená.

Tlapky: malé, úzké a pevné, se silnými nášlapnými polštářky, dobře klenutými prsty a krátkými drápy.

Chůze/pohyb: Končetiny se pohybují svižně přímo dovně dopředu dlouhými, neúnavnými hbitými kroky.

Kůže: velmi měkká, vláčná.

Srst:

Osrstění: krátké, hladké a husté, velmi jemné.

Barva: čistě černá a bílá; červená a bílá, černá a tříslová, a bílá s tříslovými skvrnkami a tříslovými znaménky na čumáku a lících; černá; tříslová a bílá; žíhaná; červené pozadí s černými pruhy, čím výraznější jsou pruhy tím lépe. Bílá by měla být na tlapkách, hrudi a špičce ocasu. Bílé končetiny, lysina a obojek jsou také přípustné.

Velikost a váha:

Ideální výška: psi 43 cm v kohoutku

                      Feny 40 cm v kohoutku

Ideální váha: psi 11 kg

                     Feny 9,5 kg

 

Vady: jakékoli odchylky od výše jmenovaných bodů by se měly posuzovat jako vady. Hodnocení musí přesně odpovídat míře závažnosti odchylky.

Upozornění: psi musím mít dvě zřetelně normální varlata plně sestouplá v šourku.

Typické vlastnosti a zajímavosti

 

             Basenji je svým založením velmi samostatný, aktivně uvažuje o tom, co považuje pro sebe za správné, tudíž se lidem, kteří nepochopí jeho povahu,  může jevit jako tvrdohlavý a nepoddajný.  Toto plemeno má extrémně krátkou srst, která je proto nenáročná na údržbu. Navíc téměř postrádá typicky „psí pach“. Ačkoli příliš nemiluje vodu,  je přesto basenji velmi čistotný a při péči o srst je pro něho typické chování velmi podobné kočičímu. Nejen, že si čistí srst olizováním, ale obličejové partie si stejně jako kočka občas „myje“ předními tlapkami.  Důležitou vlastností a jedním z hlavních charakteristických rysů basenji je skutečnost, že téměř neštěkají. Jejich hlasový aparát jim to neumožňuje v takové míře jako ostatním plemenům. Basenji má hrtanový prostor menší ve srovnání s jinými domácimi psy a momezený pohyb hlasivek pak znemožňuje „klasické štěkání“. Němé toto plemeno však rozhodně není. Basenji umí vydávat širokou škálu zvuků od vytí, celé plejády rozmanitého kňučení a vrčení, až po krátké „vyštěknutí“, podobného liščímu.

 

Jak již bylo naznačeno, je basenji i vynikající lovec. Jeho nadmíru vyvinutý lovecký pud může dělat problémy nejednomu majiteli. I zkušení chovatelé doporučují toto plemeno v místech výskytu zvěře vodit pouze na vodítku, neboť prý u basenji nelze nikdy spoléhat na 100%ní přivolání.

 

Jak je to ale s výcvikem a soužitím s tímto tajuplným plemenem doopravdy, na to jsme se zeptali majitelky basenjiho Anubise Bufumbiro, slečny Heleny Štusákové, která se svým pejskem dokázala, že i basenji se dá dobře vycvičit, ale musí se to umět…. Zde si tedy můžete přečíst záznam z našeho malého „interview“ J

 

O basenji se říká, že spíše "žije vedle člověka" než s ním, tj. že je velmi nezávislý. Je to pravda? Jaký je basenji psí partner?

 

             Rozhodně si nemyslím,že žije vedle pána ba naopak, je velice oddaný svému pánovi. Láska a oddanost tohoto psa se však nesmí porovnávat či měřit se závislostí na pánovi či snad stupněm dosaženého výcviku. Basenji miluje svého pána pro to jak se k němu chová. A myslím, že stejný vztah musí mít k němu i člověk.Tohoto psa zbožňujete pro jeho originalitu,inteligenci a typické vlastnosti basenjiho. Za to se Vám odvděčí věrností a láskou.

             Basenji miluje sluníčko a teplo, nemá rád deštivé počasí, ale zima mu nevadí.Rád si doma lenoší na gauči či v posteli, ale venku se mění v neúnavného sportovce. Je nedůvěřivý k cizím lidem a rozhodně si ho nikdo  nekoupí zas kus pamlsku. Samci  potřebují mít vedle sebe silnou autoritu, jinak se snaží „přebrat vedení“. Občas jeho chování připomíná spíše kočku než psa. Budí dojem aristokratického psa, což  utvrzuje  jeho elegantní způsob pohybu.

             Každý pes by měl umět základní poslušnost a mít dostatek pohybu.Výmluvy typu „to je basenji, ten se nic nenaučí“ svědčí pouze o neschopnosti či lenosti s tím něco udělat. Basenji se totiž může strašně lehce změnit z krásného, oddaného kamaráda  na  rodinného  „tyrana“ , který určuje pravidla, ničí věci a je pro svoji nevychovanost doživotně odsouzen na vodítko. Není to ale jeho chyba pouze jeho pánů, kteří podcenili jeho povahu či nutnost výcviku. Každý správný a zodpovědný chovatel by měl předem varovat před možnými nežádoucími  sklony chování, kterým je třeba se vyvarovat a nejlépe jim předcházet. Je to především chuť psů „rvát“ se s ostatními  psy, velmi rozvinuté lovecké instinkty a s tím  spojené  několikahodinové útěky za zvěří, potřeba  ničit věci, pokud není dostatečně zabaven (nejenom fyzicky ale i psychicky) a v neposlední řadě, pokud jeho pán nedokáže v jeho očích vystupovat jako autorita respektive jako vůdce. Pokud nepodceníte socializaci,výchovu a také  výcvik,není problém chodit s ním na volno po lese s jinými psími kamarády a užívat si přátelství člověka a psa.

              

 

Pro jaký typ lidí se toto plemeno hodí?

 

             V prvé řadě bych  upozornila, že basenji rozhodně nepatří do kotce ani do boudy na zahradu!! Pominu-li fakt krátké srsti bez podsady, basenji se trápí, když není se svým pánem. Je spokojený kdekoliv, kde je jeho pán. Basenji zavřený v kotci, byť denně dostatečně venčený, strádá. Pokud někdo chce poslušného psa na výcvik či obranu svého majetku, ustájeného venku v kotci na zahradě, ať se poohlédne v řadách jiných plemen.

             Pokud ale někdo chce přirozeného psího kamaráda, který s ním bude trávit veškerý volný čas, sportovního psíka, kterému nevadí velká vedra a zároveň snáší zimu, neočekává vysoké zkoušky s výkonu, ale  spíše věrného kamaráda, bude respektovat jeho povahu a zároveň se snažit porozumět jeho potřebám, může si směle pořídit basenjiho. Ačkoliv se skoro u všech plemen píše,že musí mít dostatečné zaměstnání, u basenjiho to vidím jako nutnost! Opravdu je nutné nahradit jeho původní využití, tj. lov, jinou činností. Basenji se rozhodně nespokojí s procházkami kolem sídliště na prodlužovacím vodítku. Miluje pohyb, běhání (nejlépe na volno) a proto patří do aktivněji založené rodiny. Můžete s ním  běhat u kola, provozovat coursing, dostihy,   či podnikat dlouhé procházky za každého počasí. Po náročné procházce si doma naopak velice rád zalenoší, nejlépe na sluníčku. Výchova je však nezbytná!

 

.Obliba basenji v Evropě stále roste, jak to v současně době vypadá v chovu v ČR? Jak je to např. s dědičnými chorobami? Basenži se všeobecně považuje za zdravé plemeno, nemáš např. pocit, že by řízeným chovem toto plemeno degenerovalo?

 

Obliba basenji opravdu v posledních letech vzrůstá. Basenji neštěká, prakticky nelíná, postrádá psí pach a čistí se jak kočka. Naštěstí za těmito vlastnostmi lidé už nevidí jen ideálního „panelákového psa na gauč“ ale i sportovně založeného psa. Díky ideální střední velikosti,lehkému typu těla je přímo určený ke  sportovního vytížení. Už není jen okrasou výstav ale stává se i pravidelných účastníkem sportovních klání.  Pokud se týče chovu v ČR, tak byl značně oživen importem nové krve ze zahraničí a nemyslím si, že by plemeno nějak významně degenerovalo, je to stále ten stejný původní pes z Afriky. Vcelku je to zdravé plemeno, i když pro uchovnění samozřejmě platí určité podmínky.

 

Také se o basenji říká, že ho nikdy nelze vycvičit na 100%. Ty máš ale u svého Anubise velmi dobře zvládnutou poslušnost a dobré přivolání. Můžeš nám přiblížit jak toho v praxi dosáhnout? Je to hodně náročné vychovat takového psa k funkční poslušnosti? S klasickým “cvičákovým drilem” překpokládám u tohoto plemene nikdo neuspěje...

             Výcvik basenjiho musí každý pojmout jako výzvu. Nikde není napsáno,že tento pes se nedá vycvičit.Pouze se v knihách upozorňuje na to,že ho nejde tak lehce a snadno vycvičit  jako u jiných plemen. To je samozřejmě zapřičiněno jeho původem (stejně jako u chrtů). Lidé si musí uvědomit, že to je jedno z mála plemen, které nebylo cíleně šlechtěno pro pomoc člověku.  Někteří majitelé však odsoudili tohoto psa po prvních neúspěchu – útěku - a zaškatulkovali tohoto psa jako nevychovatelného. Netvrdím, že basenji zvládne vysoké zkoušky určené pro služební plemena, ale základní poslušnost typu cviků u  zkoušky ZZO a ZOP, tolik používané v běžném životě, by měl zvládnout.

             Původně jsem neměla vůbec v plánu cvičit s Anubisem dle nějakého řádu, nepotřebuji k běžnému životu obraty u  nohy a odložení za pochodu. Jenže jsem zjistila, že cvičení samotné není jen o cviku,  ale také o upevňování autority, navázání bližšího vztahu se psem a pokud  výcvik pojmete jako hru a přizpůsobíte se psovi,čas strávený výcvikem je vlastně super zábava. Dle mé zkušenosti je dobré cvičit se psem skoro každý den ale třeba jen 10 minut. Většinou při procházce lesem a celé cvičení je  jen jako  „mimochodem“. Není snad třeba zdůrazňovat motivace pro psa. Basenji je strašně chápavý a přemýšlivý pejsek a ve všem musí vidět smysl. Nevím co si kdo představuje pod pojmem „cvičákový drile“, ale rozhodně basenji nevydrží dvě hodiny dokola sedat a lehat na place tomu určeném. U tohoto psa nesmí člověk pokazit chuť do práce. Veškeré cviky nebudou prováděny s takovou radostí a nadšením jako např. u německého ovčáka, neznamená to však, že není schopný se to  naučit. Je také důležité si uvědomit, na co pes skutečně má a nemá, nepřepínat ho a zároveň ho neomlouvat ve věcech na které má,ale čistě  jen nechce a zkouší co si může dovolit. Basenji např. velice dobře stopuje, proč tedy na procházce po poli mu nenašlápnout stopu? Basenji miluje lov a zvěř,proč

neudělat aport tedy z kůže, když klasické dřevěné aporty nemá rád a neházet mu aport kůžičku? Fantazii se meze nekladou…Není hezčí pohled než na volno elegantně  pohybujícího

se basenjiho.

 

Když už by chtěl tedy člověk s basenžim cvičit a sportovat, jaký sport by pro něho kromě již některých zmiňovaných byl nejvhodnější? Je možné s ním např. cvičit agility?.....

             Basenji se svojí atletickou postavou je přímo rozený pro sport. O coursignu a dostizích už snad ví každý. Je to pro ně nejlepší zábava jakou si umí představit.Naplňuje to je jich původní účel. Je jen na majitelích jestli se rozhodnou pro terénní dostihy-coursing, či oválné dostihy.

             A agility? Znám spoustu psů co skákají agility, ale na oficiálních závodech je asi dlouho ještě neuvidíme. Malý příklad na mém psovi. Taky jsem zkoušela agility, přeskočil s radostí překážku a už uháněl pryč. Nechápal proč má dokolečka skákat na jednom place několikrát v týdnu ty samé překážky. Samotná radost pána ho nenaplňovala k tomu, aby oddaně skákal jako např. border kolie. A tak jsem skončila. V lese si strašně rád skočí přes všechno co mu ukážu. No a pak přijdu na cvičiště a po poslušnosti mi sám pes odběhne skočit si „Áčko,lávku,tunel,skočku“. Basenji prostě skáče z radosti,ale vysoké sportovní výkony asi od něj nelze v tomto sportu  očekávat.

             S mým psem např. běháme-jezdíme caniscross. Nemyslím běh u kola na silnici, vyloženě jen pro fyzickou únavu, ale v tahu před kolem  v lese za použití mnoha povelů pro rychlost a změnu směru. Samozřejmě nesmí člověk zapomenout v poslední době na oblíbené dogtrekové pochody a jiné…Obecně se dá říci,že s basenjim můžete počítat do každého sportu kde je kladen více důraz na pohyb než na  poslušnost JJ

 

Je mnoho pro a proti proč si pořídit-nepořídit basenjiho.Prosím ať každý zváží, zda dokáže tomuto na první pohled nenáročnému psovi dopřát plnohodnotný život. Opravdu vytížení u basenjiho je nezbytné, stejně jako výcvik a výchova. I jeho povaha rozhodně nepatří mezi ideály, nenechá si nic líbit, je tvrdohlavý a po zlém s ním nikdo nic nezmůže. Není s každým přátelský, ať už s lidmi či psy, a zvládnout a udržet jeho lovecké vášně stojí dost úsilí. Je smutný pohled na basenjiho  útočícího na ostatní psi, doživotně připoutaného na vodítku, který si dělá co chce  a na druhém konci je zoufalý paníček, který si říká, kde udělal chybu....

A na závěr nám ještě, prosím, pověz, jak jsi se Ty sama dostala zrovna k „basenžíkům“?

             Dozvěděla jsem se od kamárádky,že urychleně hledá domov nějaký pes, jinak půjde do útulku. Bylo mi sice řečeno, že to je basenji, ale já moc nevěděla co to je za plemeno. Věděla tak nějak anatomicky, rozhodně však ne povahově. Byl nádherný, jeho krása, pohyb a inteligence mě zaslepily oči, že jsem pouštěla jedním uchem ven jeho povahu. Prý moc neumí chodit na vodítku, utíká, napadá psy, ničí doma věci....prostě to byla láska na první pohled a nic mě neodradilo od toho si ho odvést domů. První 3měsíce soužití s tímto psem jsem prožila očistec. Najednou jsem si uvědomovala jak je ten pes zanedbaný ve výchově, socializaci a výcviku. Na vodítku chodil po dvou zadních a stále v tahu, napadal vše co viděl a neuměl ani sedni. Nechtěla jsem si připustit myšlenku, že ten pes je doživotně odsouzený na vodítko, pojmenovaný všemi jako „ten zlý pes co kouše ostatní“. Nebudu tvrdit, že jsem párkrát neuronila slzičku, když mě to krásné zvířátko hned v prním týdnu soužití napadlo, když mi poprvé utekl na 4hodiny pryč, když se serval se psem.... A tak jsme začali na sobě oba pracovat. Já jsem se snažila mu co nejvíce porozumět a zároveň nenásilnou formou začít dohánět resty původních majitelů. Za rok a půl je v celku pohodářským psem, který si běhá na volno po lese, nesnaží se hned každého psa zakousnout, ale naopak v nich už vidí i kamarády na hraní. Snaží se mně vyhovět ve výcviku a momentálně se připravujeme na zkoušky. Nemá cenu přesně popisovat co jsem s ním udělala, že se se změnil o 180stupnů; je na to na hodně dlouhé výprávění. Jen je důležité vědět, že všechno jde když se chce a nikde není napsáno, že i takto "zkažený" pes se nemůže znova změnit na pohodáře.

 

Náhodu se mi dostal do rukou -do života- tvor s vlastním myšlením, inteligencí, který mě donutil přehodnotit můj dosavadní názor na psa. Je to radost mít takového kamaráda. Kamaráda oddaného,bezmezně milujícího svou dvoučlennou smečku i když s duší rváče a lovce.  Můj další čtyřnohý přítel nebude pes,ale basenji -malý křováček s velkým srdcem...

 

Heleno, děkujeme, že sis na nás udělala čas a věříme, že mnozí z nás si z tohoto rozhovoru odnesou cenné informace. J