Stránky pro všechny chovatele, majitele a kamarády psů

Silvestr psíma očima

             Tak už je to tady zase! Brzy bude Silvestr!...Prskavky, rachejtle a dělobuchy! Čím větší rámus, tím se lidé více baví. Jó, lidé….Ale co my pejsci? Na nás v ten poslední den roku myslí málokdo. Zatímco pro lidi je Silvestr dnem radovánek, vtipkování a zábavy vůbec, pro mnohé z nás pejsků je tento den pravou noční můrou …Naši páníčkové se již od časného odpoledne nemohou dočkat, až půjdou vystřelit tu svou rachejtli. A to nemluvím o těch, kteří nevydrží ani do toho Silvestra a třískají rachejtle již od Vánoc! 

             Často přemýšlím, jak vůbec mohou lidé považovat ten rámus kolem pouštění rachejtlí za zábavu….Copak jsou hluší? Nu, zřejmě ano!  My však máme sluch mnohem lepší než oni; takové jedno prásknutí dělobuchu je pro nás stejně bolestivé jako rána do hlavy!  Zdá se, že každým rokem je kolem Silvestra toho rámusu stále víc, než je jakékoli psí ucho schopno vydržet.

             Lidé si neuvědomují, jak moc nám tímto každorodním běsněním ubližují. Nechtěl bych křivdit obecně všem lidem. Vím, že jsou i takoví jako třeba moje panička a spousta jejích přátel, kteří rachejtle nenávidí stejně jako my, ale to bohužel nestačí. Moc dobře si pamatuji, jak to dopadlo na Silvestra loňského roku! Moje panička byla prosit sousedy, aby alespoň, když už musí pouštět dělobuchy, počkali, až vezme mě a Akouše do domu. Ani tato malá prosbička nebyla vyslyšena a nám s Akoušem okamžitě začalo zvonit v uších …nehledě na to, že konkrétně já jsem se pořádně vyděsil a přiznávám …rozklepal se strachy a odmítal se hnout z místa.

             Z výše uvedeného příkladu je zřejmé, že většina lidí vůbec o problému zvaný „Silvestr“ vůbec nechce slyšet. Jsou hluší k našim potřebám, nechápou, že mnoho z nás se výbuchů bojí a těm statečnějším z nás to při nejmenším drásá uši. Bohužel jsou ale i takoví lidé, kteří v týrání psů pomocí rachejtlí vidí přímo zábavu. Jeden můj známý pejsek je zřejmě nadosmrti poznamenán na duchu díky jednomu lidskému mláděti, které mu pod nohy naschvál hodilo dělobuch, když byl se svým pánem na procházce…Od té doby se bojí i zatleskání či prasknutí větvičky…

             Tak se ptám, proč jsou k nám lidé tak zlí, když my jsme jim přitom tolik oddáni? Milujeme je, udělali bychom pro ně první poslední…..Co myslíte? Dočkáme se za to někdy vděku? Bude někdy Silvestr bez rachejtlí? …….Nevím……Každopádně já na ty rachejtle čekat nebudu a včas si řeknu paničce o „něco na spaní“, zalezu do pelíšku a doufám, že celý ten příšerný den i noc v klidu prospím a do Nového roku se probudím vyspaný „do růžova“. A Vám, kamarádi, kteří jste na tom se vztahem k Silvestru podobně jako já,  radím udělat totéž.

 

                                                                              Váš Griffin.