Stránky pro všechny chovatele, majitele a kamarády psů

Rady a tipy

S pejskem na dovolené

 

                 Máte-li v plánu strávit dovolenou i se svým čtyřnohým kamarádem, možná Vám budou k užitku následující rady a tipy:

 

Vyrážíme do zahraničí

 

                 Pokud jste se rozhodli s pejskem vypravit na zahraniční dovolenou, je potřeba si ještě před odjezdem zjistit, jaké má konkrétní stát podmínky pro cestování se zvířaty. V zemích Evropské Unie v zásadě platí, že se psem lze cestovat, je-li označen buď čitelným tetováním nebo mikročipem a má tzv. europas, který majiteli psa vydá k tomu oprávněný veterinární lékař. Pes dále musí být očkován proti vzteklině. Některé země EU pak mají požadavky navíc. Např. země jako Velká Británie, Malta, Irsko, Švédsko vyžadují potvrzení schválené laboratoře o účinnosti vakcinace proti vzteklině, a v případě GB a Irska i umístění psa dočasně do karantény. Další požadavky mohou mít i země, které nejsou členy EU. Všechny potřebné informace ohledně cestování se psem do zahraničí lze nalézt i na webových stránkách Státní veterinární správy www.svscr.cz.

                 Je-li cíl Vaší dovolené se psem pobyt v teplých krajích a u moře, je vhodné navštívit před odjezdem veterinárního lékaře a poradit se s ním o případném ošetření proti parazitům, kteří se v dané zemi vyskytují. Obecně se při cestování do teplejších oblastí doporučuje ošetřit psa proti dirofilarióze (tzv. srdeční červivosti). Tuto nemoc způsobují parazité filárie a přenáší ji několik druhů komárů. Chránit psa proti ní lze např. přípravkem Stronghold ve formě spot-onu, který však neúčinkuje proti klíšťatům a blechám. Je možno ošetřit psa jak přípravkem proti filáriím, tak proti klíšťatům a blechám, avšak mezi podáním jednotlivých přípravků by měl být odstup alespoň několika dní, nejlépe jednoho týdne.

                 Během plánování dovolené se psem v zahraničí je také nutností informovat se s dostatečným předstihem o konkrétním ubytovacím zařízení, zda vůbec pobyt se psem umožňuje a pokud ano, za jakých podmínek.

Cestujete-li na dovolenou autem, neměli byste, (ani v horku), nechávat psa vystrkovat za jízdy hlavu z okénka. Použití klimatizace v autě má na psa přibližně stejný účinek jako na člověka. Lidem ani psům nesvědčí přílišný rozdíl v teplotě v autě a venku. Je-li klimatizace puštěna naplno, mohou jak lidé, tak psi i nastydnout. Pokud je to možné, větráme tedy raději pootevřením okének.

Trpí-li pejsek nevolností z cestování, ale jinak je zdráv (tj. neléčí se na žádné onemocnění), lze mu od nevolnosti pomoci např. lékem Nokinal (dříve Kinedril) podaným cca 1/2 hodiny před jízdou. Proti zvracení lze vyzkoušet i Torecan formou čípku. Někteří veterináři též doporučují použití tzv. Bachových esencí.

Jste-li již v místě pobytu dovolené, je také velmi vhodné zjistit si, kde je nejbližší veterinární ošetřovna, popř. obchod s chovatelskými potřebami, a vhodné je informovat se i o pohybu psů. Různá města i státy mají svá pravidla a ta v cizích zemích bývají často o dost přísnější než u nás. Proto je potřeba vědět, kde musíte mít psa na vodítku vždy a kde ho naopak smíte pustit proběhnout volně. Avšak jste-li v cizí zemi v místě, kde to sami dobře neznáte a Váš pejsek má navíc mezery v poslušnosti, vyplatí se mít ho raději na vodítku i tam, kde by teoreticky mohl běhat volně. Na dostatečně dlouhém vodítku se pes také může proběhnout a Vy neriskujete, že se Vám ztratí.

                 Při pobytu se psem (nejen) u moře je také důležité pečlivě dbát na pitný režim. Průměrný denní příjem tekutin by měl být cca 50ml na kilo váhy psa, avšak při velkém horku a je-li pes navíc hodně osrstěný, je nutno počítat i s vyšší žíznivostí. Většina psů, má-li neustálý přístup k vodě, si svůj pitný režim dodržuje sama, avšak na výletech, kdy vodu  nosíme v batohu, jsou psi plně odkázáni na nás, a proto je nutné jim vodu pravidelně nabízet nejen na počátku a na konci výletu, ale i v jeho průběhu.

Někteří psi na stres z cestování reagují tím, že odmítají potravu a vodu. Zatímco menší přísun potravy či krátkodobé nechutenství v parnu je celkem normální a psa to na zdraví neohrozí, odmítáním tekutin ve velkém horku u psa snadno může dojít k dehydrataci. Je proto nezbytně nutné do psa tekutiny dostat i „násilím“. Podle chutí Vašeho pejska mu můžete nabídnout tekutiny ve formě masového vývaru (v horku pochopitelně chladného, ne však ledového), nebo do vody přilít trochu mléka či maličko ji osladit sirupem. Pokud přesto pes odmítá pít, majiteli se nepodaří dostat do něj tekutiny žádným způsobem a hrozí dehydratace, je nezbytné navštívit veterináře.

Koupe-li se pejsek s Vámi v moři, je nutné ho po posledním koupání vždy „odsolit“. Sůl, která zůstane po plavání v moři v srsti, může psům způsobovat pálení či svědění, a proto je nutné důkladně srst propláchnout sladkou vodou. U psů s hustou podsadou a delší srstí je po koupání také třeba srst vytřít ručníkem alespoň z největší vlhkosti, aby se v horku nezapařila.Při pobytu na pláži by také pes měl mít vždy možnost odpočinku ve stínu. V případě, že dojde k přehřátí psa, je potřeba co nejrychleji snížit tělesnou teplotu na normál. Lze použít studenou vodou formou obkladů (či sprchu, ale ne příliš ledovou a prudkou, aby nedošlo k šoku). Je nutné kontrolovat rektální teplotu a při 38,5°C ochlazování přerušit. I po návratu na normální teplotu je však následně nutné vyhledat veterinární pomoc, neboť dle naléhavosti stavu může být potřeba i infúzní terapie pro úpravu dehydratace a další nezbytné zajištění životních funkcí.

U plemen, přizpůsobených spíše chladnějším podmínkám je pak na zvážení majitelem, zda vůbec svého chlupáče k moři brát, aby pro něho dovolená s páníčkem nebyla více utrpením než radostí. To ovšem musí každý objektivně posoudit podle svého psa sám.

 

Dovolená v ČR

 

                 Pokud se svým pejskem nejedete k moři, ale třeba jen k českému rybníku, přesto Vám mohou být užitečné víceméně všechny výše uvedené informace, které platí pro pobyt u moře. V současné době v ČR najdete dostatek dobře vybavených ubytovacích zařízení, která umožňují pobyt se psem, ať již jde o campy či hotely. Ovšem opět je třeba být informován o pravidlech pohybu psů a vědět, kde se smí pes pohybovat bez rizika volně a kde naopak musí být na vodítku. V ČR je tzv. „canis-turistice“ celkem přáno, a tak je v některých případech dokonce možné s pejskem navštívit hrad, ZOO (např. v Praze či Dvoře Králové), ale třeba i restauraci.

                

Některá obecná pravidla

 

Jedeme-li s pejskem na dovolenou, nikdy bychom doma neměli zapomenout jeho očkovací průkaz, (v případě cesty do zahraničí samozřejmě i pas) a jeho „základní vybavení“, (kartáč, pelíšek, misky na vodu a krmení, vodítko, obojek, náhubek atd.).

Na cesty bychom pejskovi měli brát jen takové krmení, které nepodléhá tak snadno zkáze, tj. nejlépe granule. Pokud je ale pejsek zvyklý na vařenou stravu a máte k dispozici ledničku, pak není problém. Je-li Váš pejsek citlivý na změny prostředí, měli byste se zejména ve stravování  držet raději toho, na co je zvyklý z domova.

Po příjezdu na místo pobytu dovolené bychom vždy měli pejskovi dopřát maximální možnost seznámení se s okolím. Toto seznamování by mělo být spojeno s nějakým pozitivním vjemem. Pro pejska to pak bude mnohem příjemnější a bude se cítit bezpečně .

Při dovolené v přírodě v jarních a letních měsících lze také očekávat výskyt různých druhů plazů, proto nepodceňujme různá „šustnutí“ v trávě. Lépe je pejska během procházek několikrát přivolat preventivně, než pak marně shánět veterináře při uštknutí psa hadem. V ČR hrozí psům jedovaté kousnutí pouze od zmije obecné, která se vyskytuje víceméně v celé republice. Dojde-li již k uštknutí, záleží na mnoha okolnostech, a to zejména kam byl pes uštknut, zda had stiskl oběma jedovými zuby, jen jedním nebo zda jen „škrábl“. Tyto skutečnosti lze zjistit bezprostředně po uštknutí, avšak záleží i na dalších okolnostech, které již zjistit prakticky nejdou. Pokud např. zmije bezprostředně či nedlouho před uštknutí psa lovila a vyprázdnila většinu svého jedu do kořisti, hrozí psu mnohem menší nebezpečí než v případě uštknutí hadem, který několik týdnů nejedl. Uštknutí zmijí je tedy velmi nevyzpytatelné. Vždy je nutné psovi poskytnout první pomoc: nejprve ránu důkladně vyčistit a byl-li pes uštknut do nohy, ránu dočasně zaškrtit nad místem poranění, aby se zpomalilo další šíření jedu. Poté neprodleně psa dopravit k veterináři. Ne všechnadveterinární zařízení však disponují sérem proti zmijímu jedu, tím spíše je důležitá prevence.

Ačkoli v dnešní době už skutečně na mnoho míst můžeme vzít i našeho čtyřnohého kamaráda, přece jen na to nelze spoléhat vždy. Např. do zámků, muzeí či jeskynních prostor s námi psi nesmí, a tak je nutno buď se v hlídání pejska vystřídat nebo zajistit hlídání důvěryhodnou osobou. Uvázat kdekoli psa a nechat ho bez dozoru samotného je příliš velké riziko!

                

 

 

 

         autor: redakce